cesta do Rakouskazatmění

úvod cesta do Rakouska zatmění cesta domů
zpět na úvodní stránku


Den "D" začal velmi nadějně. Ráno do nás pražilo Sluníčko a vypadalo to moc pěkně. Bohužel mezi půl devátou a devátou se rychle zatáhlo a v nás začal opět hlodat červík pochybností, jak to dneska dopadne a jestli jsem sem nejeli zbytečně. Po snídani začala diskuze kam se na pozorování uchýlíme. Já jsem zastával názor, že není vhodné jet do hor, kde se bude držet oblačnost, ale nakonec se podřizuji názoru většiny a souhlasím s tím, že naším cílem bude Hallstatt. Už jsem tam dlouho nebyl a tak se tam rád zase podívám.
Jedeme tedy na jih a po chvíli přijíždíme ke krásnému jezeru Altersee. Na blankytně modré hladině se kolébají jachty a nebýt za jezerem hory, vydalo by to tu jako u moře. Na chvilku tu zastavujeme - zdejší cedule hlásá, že se to tady jmenuje "Parken verboten" nebo tak nějak, takže se dlouho raději nezdržujeme. Jedeme dál - čeká nás "Kurvenreich", ale žádné kurvy jsme tam neviděli, jen to tam bylo samá zatáčka. Projíždíme městem Bad Ischl, kde odbočujeme na Hallstatt
Hallstatt. Přes Ramsau a vesnici Au se podél řeky Traun dostáváme konečně k Hallstattskému jezeru. V samotném Hallstattu se nám zastavovat nechce, protože se tu všude platí za parkování a tak jedeme na odpočívadlo za městem odkud je pěkný výhled ne celé okolí jezera. Bohužel přes hustou clonu mraků není ani šance zjistit, kde se momentálně Slunce nachází a náš plán, že bychom se mohli v horách dostat nad mraky, se při pohledu na vrcholky okolních kopců, které sotva proráží do oblak, pomalu ale jistě hroutí. Hallstatt není rozhodně ideálním místem a moje prognóza o oblačnosti v horách dostává konkrétní rozměry.
A tak pružně měníme plán. Libor si během natáčení zdejších kachen všiml, že na náhorní louky za jezerem svítí Slunce a tak je naše rozhodnutí bleskové. Nasedáme do aut a v naději, že kousek dál od horských masívů to bude s oblačností lepší jedeme zpět směrem na Bad Ischl.
Lupitz
Kousek za jezerem odbočujeme směrem na Graz a za obcí St.Agatha stoupáme do sedla, které by podle Libora mělo mít nadmořskou výšku téměř 1000m. Při pohledu na husté lesy v okolí silnice přestávám věřit na Liborův zeměpisný šestý smysl a vůbec už nevěřím, že něco uvidíme. Do začátku zatmění zbývá asi 25 minut a tak zastavujeme v místě, kde se silnice začíná zase svažovat dolů. Je tu obec Lupitz - my jsme si ji samozřejmě pracovně přejmenovali na Lupič, ale nadšení z tohoto místa nejsme. Do romantických břehů jezer Solné komory to tady má daleko, ale Slunce, pokud vyleze, tady uvidíme taky... Tady jsme udělali drobnou chybu - kdybychom pokračovali do údolí, kam jsme se před totálním zatměním stejně museli uchýlit, mohli jsme celý úkaz pozorovat na perfektním místě u lehce zapadlého, ale nádherného jezera Grudlsee a nemuseli jsme zbytečně honit čas - ale o tom až na další stránce....