Den "D"cesta domů

úvod cesta do Rakouska den "D" cesta domů
zpět na úvodní stránku


11:40:18Zatmění, které začalo krátce po čtvrt na dvanáct, jsme začali sledovat na stanovišti v obci Lupitz (Lupič). Původně jsme se domnívali, že Měsíc začne Slunce zakrývat až o půl hodiny později, ale při letmém pohledu na oblohu najednou Bohunka zajásala, že už je na okraji Slunce "smítko" a že už to začíná.
"Nesmysl, to je sugesce. Když něco chci vidět, tak to prostě vidím", zústal v klidu Libor, "vždyť to má začít až ve tři čtvrtě." Ale nedalo mu to, a nechal se našimi nadšenými výkřiky vyprovokovat, aby se taky podíval a pak už jen začal rychle shánět kameru a filtr, aby mohl začít točit. "To je fantastickej záběr", hulákal na celé kolo Libor a rovnal si svářečské sklíčko před objektivem. A tak začalo naše pozorování...Bylo sice lehce oblačno, ale přes řídké mraky se dalo Slunce perfektně sledovat.
12:03:26
Já osobně jsem měl jako filtr svářečské sklo č.13, před objektivem kamery jsme měli č.11. Při točení jsme se s Liborem střídali, protože mít ohnutý krk směrem dozadu víc než minutu není žádná sranda. Navíc jsme začali natáčet opřeni o Jirkovo auto v okamžiku, kdy se Šinelářovci rozhodli oslavit začátek pozorování sváčou a všelijak se v autě vrtěli, takže jsme nazoomované Slunce přád ztráceli ze zorného pole.
V poklidu a ve společnosti asi tří rakouských rodin, které se v Lupiči také zastavili aby se pokochali zajímavým přírodním úkazem, jsme sledovali zatmění až do jeho čtvrtiny. Potom nad nás bohužel dorazily husté černé mraky, které jsme s obavami sledovali už asi 20 minut a začalo poprchávat. A protože do začátku úplného zatmění - tedy té části od 99% do 100%, která v Čechách nebyla pozorovatelná, a která dělá zatmění zatměním - zbývalo asi 30 minut, rozhodli jsme se za každou cenu změnit polohu. Vyrazili jsme do údolí a vedeni prozíravým Liborovým instinktem jsme šťastnou náhodou dorazili na břeh Grundlsee. Konec jezera, kde končí silnice, byl k naší radosti ozářen Sluncem a tak jsme za rostoucího šera spěchali právě tam.
12:41:0612:41:5112:43:2712:44:23
Sled dalších událostí byl velmi rychlý: Zastavujeme na parkovišti, kde již několik desítek lidí netrpělivě čeká až se setmí. Vybíháme na louku nad parkovištěm a Libor vyndává kameru a začíná točit. A po několika vteřinách to začíná. Jako by během několika sekund někdo zhasnul. Jezero a okolní hory se noří do tmy, někde vzadu vyjí psy. Je noc. Ten pocit je opravdu zvláštní a trochu mě mrazí v zádech - takhle nějak si představuju konec světa. Asi po 90 vteřinách je za vrcholky hor na východě vyděl jasné světlo - jako když za kopcem svítí velké město. Chvilku ještě čekáme a najednou se začne světlo přibližovat a během následující minuty zase nějaká vyšší moc rozsvítí a je šero. Vypadá to jako mnohonásobně zrychlený ranní 12:46:02
rozbřesk - je to něco úžasného a jsme tím všichni ohromeni. Náhle se vedle nás začínají ozývat nadšené výkřiky a tak rychle obracíme zraky vzhůru k obloze - mraky se nad námi slitovaly a na obloze vykoukl tenounký sluneční srpeček! Myslím, že vzhledem k počasí jsme měli opravdu štěstí a vyděli jsme maximum. Pravda, na koronu nebo diamantový efekt si budeme muset počkat do příště, ale už teď jsem si osobně jistý, že úplné zatmění musím vidět ještě jednou. Takže v roce 2001 v Zimbabwe....