zatměníúvod

úvod cesta do Rakouska den "D" zatmění
zpět na úvodní stránku


Po skončení úplného zatmění jsme se přesunuli podél břehu Grundlsee do obce Grudl, kde jsme pořídili pár fotek a sledovali, jak Měsíc pomalu odkrývá Slunce. Oblačnost se pěkně protrhala - no nemohl být takhle před půl hodinou !?!? A když konec zatměníse při prohlídce lázeňského městečka Bad Aussee téměř vyjasnilo, bylo to skoro k vzteku. S ¨Liborem jsme následovali šipku s nápisem "Rundblick" a vystoupali jsme na vyhlídku odkud bylo krásně vidět celé okolí jezera Grundl a také závěr zatmění, který nás po 14.hodině zastihl na odjezdu z Bad Aussee. Jirka chtěl ještě navštívit jeskyni Koppenbrüllehöhle u městečka Obertraun a tak šel za pomoci své jednoduché němčiny a posunků zjistil, kudy se tam vlastně jede. Zřejmě uspěl, protože jsme se vydali správným směrem a serpentínama jsme sjeli do údolí řeky Traun. Tady vede lesní chodník kolem vápencových skal až k ústí jeskyně, kde se chtěl Jirka pokusit ukecat (!) biletáře, aby nás pustil do jeskyně jeskynězadarmo. Jirka je totiž jeskyňář jako řemen a jednoznačně prohlásil, že není cvok aby platil vstup do jakékoliv jeskyně. Vyzbrojil se prospekty ze své domovské Chýnovské jeskyně a jal se vyjednávat. Bohužel dědula v kase sice pochopil, kdo jsme, ale pustit nás zadormo nemohl - musel by prý volat ředitele a ten sedí někde na Dachsteinu. A tak prý nás pustí jen za dětské vstupné, ktré ovšem činilo 180Ös, což vzhledem k tomu, že jsme neměli ani vyndru, nepřipadalo v úvahu.
A tak jsme se nasvačili, sedli jsme do aut a vydali se znovu přes Hallstatt směr ČR. Ještě před odjezdem jsme se domluvili, že když bude v Hallsattu na neplaceném parkovišti v tunelu místo, že se tam zastavíme, ale místo nebylo a tak jsme přes Bad Ischl pokračovali dál k Traunsee. Tam jsme se naposled zastavili - myslím zastávku spojenou s focením a kocháním - pak jsme přes ucpaný Gmunden pokračovali na dálnici.
Cesta po dálnici byla v pohodě, minuli jsme Linec a za Lincem jsme udělali poslední svačinovou zastávku. Potom už jsme uháněli k Dolnímu Dvořišti, bohužel ve městě Freistadt jsme uvízli v hutné zácpě a tak jsme raději odbočili na Bad Leonfelden a Vyšší Brod. Tady byla sice také fronta, ale se zácpou ve Freistadtu měla pramálo společného. Během hodiny se nám podařilo zdolat hraniční přechod a uhánět k domovu. Ve Vyšším Brodě jsem ještě natankoval 8 litrů, abych měl jistotu, že dojedu - ručička, která mi ukazovala stav nádrže byla totiž nějaká zcvoklá. Jak se později ukázalo nebylo to třeba, když jsme dorazili v 10 večer do Tábora a já dotankovával nádrž, vzalo si auto už jen 30litrů. A tak jsem mohl konstatovat, že jsem při 681km projel 47litrů benzínu, což znamená velice solidní spotřebu 6,9litrů na 100km.
Hlavní je ale ten neopakovatelný zážitek. Určitě musím úplné zatmění Slunce vidět ještě jednou. A tak to vypadá, že v roce 2001 vyrazím do Afriky a kdyby to nevyšlo, je tu ještě rok 2006 a o hodně bližší Turecko. Uvidíme....